poezie
20. 10. 2012
Kouzelnou paletou maloval sonety.
Navzdory obloze plakal vzhůru.
Pár jeho slzí skočil mi na rety,
dováděl, honil se, jak chrti na parkouru.
Chtěla jsem vrátit mu ty slzy zbloudilé,
on se jen usmál a vytáh' paletu.
Všecičky slzy proměnil do chvíle
v zářící jarní déšť tančících sonetů.
Jo,dobrý
(Tecninka, 25. 4. 2014 19:24)